Staroseverština pro začátečníky, úvodní lekce
Poznámky k lingvistickým výrazům
Pokud byste neznali některé použité výrazy a zkratky, zde je jejich vysvětlení:
| nom., nominativ | 1. pád |
|---|---|
| gen., genitiv | 2. pád |
| dat., dativ | 3. pád |
| aku., akuzativ | 4. pád |
| sg. | singulár, jednotné číslo |
| pl. | plurál, množné číslo |
| m., masc. | masculinum, mužský rod |
| f., fem. | feminimum, ženský rod |
| n., neutr. | neutrum, střední rod |
Výslovnost
Samohlásky
V tabulce najdete výslovnost jednotlivých samohlásek. Nějaký ten severský výraz s danou samohláskou, příklad výslovnosti z původních zdrojů (A – anglicky, F – francouzsky, N – německy) a moje pokusy o vysvětlení, pokud je výslovnost (nějak významněji) odlišná od české.
| a | halda (držet) | mann (N) | |
|---|---|---|---|
| á | ráðh (držet) | father (A) | |
| e | gekk (jít v min.č.) | été (F) | |
| é | lét (nechat) | beer (A) | |
| æ | sær moře) | there (A) | něco mezi a a e, asi jako když pražáci říkají hele ;o) |
| i | mikill (skvělý) | fini (F) | |
| í | lítill (malý) | beat (A) | |
| o | orð (slovo) | beau (F) | |
| ó | tók (dívat se) | for (A) | |
| o s ocáskem | hond (ruka) | not (A) | něco mezi a a o |
| œ | fœra (přinést) | zdelšená předchozí samohláska | |
| ø | kømr (přichází) | peau (F) | jako ö v němčině |
| ö s ocáskem | göra (dělat) | peur (F) | předchozí zdelšená |
| u | upp (nahoru) | sou (F) | |
| ú | hús (dům) | who (A) | |
| y | systir (sestra) | tu (F) | |
| ý | lýsa (záře) | führer (N) |
| zavřené | e | é | o | ó | ø | œ |
|---|---|---|---|---|---|---|
| otevřené | -* | æ | o s ocáskem | – | ö s ocáskem | – |
- někdy se rozlišuje otevřené e (psáno e s ocáskem), já jsem se pro ulehčení rozhodl vypustit je
Dvojhlásky
| au | lauss (ztratit) | haus (G) |
|---|---|---|
| ei | bein (kost) | way (A) |
| ey | leysa (ztracený) |
Souhlásky
- zdvojené souhlásky následované samohláskou musí být vysloveny opravdu dvakrát (prý jako v italštině). Tak kk ve slově drekka (pít) musí být vysloveno jako kc v anglickém bookcase. Pokud jsou ale na konci slova nebo následované jinou souhláskou, vyslovují se dlouze. Např. munn (ústa v akuz.), hamarr (kladivo), steinn (kámen). Jejich výslovnost musíte odlišit od mun(vůle) a akuzativ hamar a stein.
- k a g mají před samohláskami e, i, ø, ö s ocáskem a jejich dlouhými ekvivalenty více palatální (patrový) zvuk. Např ve slovech kenna (známý), keyra (řídit) a liggja (lhát).
- f se vyslovuje normálně na začátku slova a po souhláskách s, k a t. Jinak se vyslovuje jako v.
- g se vyslovuje hrdelně nebo patrově na začátku nebo po souhlásce n, jinak se zastírá (asi jako když vyslovíte česky slovo mág).
- h jako obyčejně. hl, hn, hr se vyslovují jako neznělé l, n r. Před v se vyslovuje jako ch.
- p se před t vyslovuje jako f. Napřílad lopt (vzduch).
- r se vyslovuje silně s trylkem jako ve skotském jazyce nebo švédštině či španělštině.
- s vždy neznělé.
- z jako ts.
- þ zastupuje neznělé th a vyslovuje se jako v anglickém thing. Prostě strčíte jazyk mezi zuby a řeknete t. Najdete např. ve slově þór.
- ð je znělé th, asi jako v anglickém there. V češtině … strčíte jazyk mezi zuby a řeknete d.
Přízvuk
Vždy na první slabice