Fakta podle Asatru Folk Assembly

Co je Ásatrú?

Dávno předtím než se dostalo křesťanství do severní Evropy, měli tamní lidé - naši předkové - svá vlastní náboženství. Jedním z nich je i Ásatrú, které bylo vyznáváno na uzemí nynější Skandinávie, Anglie, Německa, Francie, Holandska i v dalších zemích. Jde o původní a přirozené náboženství lidí, kteří žili na tomto území.

Co znamená slovo "Ásatrú"?

Ve staré severštině, starobylém skandinávské jazyce, znamená víru v bohy. V tomto jazyce byla napsána většina materiálů, z nichž čerpáme a Ásatrú je název, kterým seveřané nazývali své náboženství.

Kdy Ásatrú vzniklo?

Ásatrú je staré tisíce let. Jeho počátky se ztrácí až v prehistorii, je starší než křesťanství, islám, buddhismus a většina ostatních náboženství. Vyjadřuje duchovní podněty, které jsou tak staré jako samotné evropské národy - nejméně 40 000 let a možná i starší.

K čemu je Ásatrú dobré? Nespokojí se snad lidé s křesťanstvím nebo s nějakým jiným "uznávaným" náboženstvím?

Lidé jsou přitahováni ke známějším náboženstvím, protože mají upřímné duchovní potřeby, které potřebují naplnit. Vyhledávají společnost a odpovědi na "velké otázky": jaký je smysl tohoto života a jak jej žít. Mnohým lidem dnes však tato takzvaná velká náboženství nedávají postačující odpovědi. Ásatrú odpovědi má, ale nemohlo být alternativou pro většinu hledajících prostě proto, že o něm nevěděli. Jakmile si jednou uvědomí, že existuje i jiná cesta - lepší, přirozenější a poctivější - již se více nespokojí s ničím jiným než s návratem k víře svých předků.

Proč je pro nás nejlepší právě víra našich předků?

Protože se podobáme právě našim předkům více než komukoli jinému. Nezdědili jsme pouze fyzický vzhled, ale také jejich mentalitu, emoční a duševní rysy. Myslíme a cítíme podobně jako oni, naše základní potřeby bývají mnohdy stejné jako jejich. Náboženství, které nejlépe vyjádřilo jejich nejvnitřnější povahu - Ásatrú - se k nám hodí mnohem více než nějaké vyznání, které vzniklo na Středním Východu mezi lidmi, kteří jsou od nás absolutně odlišní. Judaismus, islám a křesťanství jsou cizí náboženství, která nemohou správně oslovit naše duše.

Proč Ásatrú vymizelo, když bylo pravým náboženstvím Evropanů?

Ásatrú se stalo cílem násilného útlaku, který trval stovky let. Během té doby bylo povražděno, zmrzačeno a vyhnáno mnoho tisíc lidí. Obyčejní lidé (naši předkové) se nevzdali své víry jen tak lehce. Nakonec však monolitická organizace křesťanské církve za použití hrozeb ekonomické izolace a energické propagandy zvítězila nad odvážnými a prostými kmeny.

Nebo tak to alespoň vypadalo. I přes toto pronásledování se však prvky Ásatrú dochovaly až do našich časů - často ve folklórním přestrojení - dokazujíc tak, že se naše přirozené náboženství dovolává základním způsobem našeho nejniternějšího bytí. Dnes, tisíc let po jeho údajném zániku, je živé a sílí. Dokud budou existovat muži a ženy evropského původu, nemůže nikdy úplně zaniknout, protože pramení ze samé duše našich lidí. Ásatrú není jen tím čemu VĚŘÍME, je tím čím JSME.

Nebylo přijetí křesťanství znakem civilizace - odklonu od barbarství?

Ne! Zvěrstva, která byla během historie napáchána křesťany, muslimy a židy, jsou jen stěží odklonem od čehokoli. Ti takzvaní "barbaři", kteří vyznávali Ásatrú (vikingové, různé germánské kmeny, atd.) byli zdrojem našich nejlepších civilizovaných tradic - soudy před porotou, parlamenty, anglosaské zvykové právo a mezi jinými i práva žen. Samotné slovo zákon (anglicky law) pochází ze staré severštiny a nikoli z jazyka křesťanských zemí. K civilizovanosti jsme křesťanství nikdy nepotřebovali ani nepotřebujeme.

Říkáte, že mezi jinými ranými evropskými kulturami bylo Ásatrú také náboženstvím vikingů. Nebyla to ta pěkně krvelačná cháska?

Dnešní historici souhlasí s tím, že vikingové neměli o nic násilnější sklony než ostatní lidé jejich doby. Nezapomeňte, že vikingské nájezdy popisovali právě jejich nepřátelé, kteří byli sotva bez předsudků. Jak islámská, tak i křesťanská kultura užívala stejně krvavých prostředků jako seveřané, ne-li ještě krvavějších. Byla to velmi krutá doba pro všechny.

Mluvme ještě o vikinzích. Znamená to, že Ásatrú je určeno jen lidem skandinávského původu?

Ne. Ásatrú, tak jak je vyznávali lidé ze severu, toho mělo tolik společného s náboženstvími ostatních germánských kmenů a bratranců Keltů, že může být považováno za jednu z odnoží hlavního evropského náboženství. Ásatrú je určeno evropanům, ať již jsou skandinávského původu nebo ne.

Jaké jsou základní myšlenky Ásatrú?

Věříme v základní, všeprostupující božskou energii nebo podstatu, která před námi zůstává obvykle skryta a která leží za naším bezprostředním chápáním. Dále věříme, že mezi námi a touto duchovní skutečností existuje vzájemná závislost - my ovlivňujeme ji a ona nás.

Věříme, že se nám tato božskost projevuje v podobě bohů a bohyní. Příběhy o těchto bytostech jsou určitým druhem kódu, tajemného "jazyka", kterým k nám božská skutečnost promlouvá.

Věříme v chování, které je v souhlasu s těmito duchovními pravdami a naším nejvnitřnějším bytím.

Jak se Ásatrú liší od jiných náboženství?

Ásatrú se od známějších náboženství liší v mnoha směrech. Například jsme polyteisté. To znamená, že věříme v mnoho bohů a bohyní. Neuznáváme myšlenku "prvotního hříchu", představu toho, že jsme již od narození poskvrněni a svou podstatou špatní, jako to učí křesťanství. Z tohoto důvodu nepotřebujeme "spasení".

Náboženství Středního východu učí buď nenávist vůči jiným náboženstvím nebo povinnost je obrátit na svou víru, často násilně. Tyto názory byly většinou praktikovány s krutou brutalitou.

Netvrdíme, že jsme univerzálním náboženstvím pro celé lidstvo. Naopak, myslíme si, že něco takového není možné ani vhodné. Rozdílné větve lidstva mají i rozdílné nahlížení na svět, přičemž je pro každého vhodný jeho vlastní názor. Je proto jedině dobře, že jsou i rozlišná náboženství.

Považujete severské mýty za pravdivé?

Tyto mýty jsou příběhy o bozích a bohyních Ásatrú a jsou způsobem, jak vyjádřit náboženské pravdy. Sdělují nám pravdy o podstatě božství, naší vlastní podstatě a o jejich vzájemném vztahu. Netvrdíme, že jsou tyto mýty doslova skutečné.

Co můžete říci o bozích A bohyních? Jsou skuteční?

Ano, jsou skuteční. Avšak, stejně jako většina křesťanů nepředpokládá, že by jejich bůh opravdu byl starý vousatý a seděl na nebi na zlatém trůnu, ani my nevěříme, že například Thor je svalnatý chlap nesoucí velké kladivo. Thor opravdu existuje a my se snažíme o jeho pochopení právě skrze tento konkrétní duševní obraz.

Modlí se vyznavači Ásatrú ke svým bohům a bohyním?

Ano, ale ne úplně tak, jak to většina lidí pod slovem "modlit se" chápe. Nikdy jim nepodrobujeme svou vlastní vůli a nikdy se před nimi neponižujeme, protože sami sebe chápeme jako jejich rod, ne jako podřadné, pokorné figurky. Nežebráme ani neprosíme. Rozmlouváme s nimi a uctíváme je a ucházíme se o jejich požehnání při formálních obřadech nebo neformálních meditacích. Žít plný a ctnostný život je samo o sobě modlitbou. Naše víra má vliv na všechny části našeho života, ne jen na ty zlomky které nazýváme "náboženskými".

Neuctíváte kameny a stromy nebo sochy?

Ne. Tyto předměty nejsou bohy, proto je neuctíváme. Občas je používáme jako něco, co nám může boha nebo bohyni připomenout a věříme, že mohou být "nabity" určitým druhem božské energie, ale nikdy bychom si je nepletli se skutečnými bohy.

Jakému chování Ásatrú učí?

Některé z vlastností, kterých si velice vážíme jsou síla, odvaha, čest, radost ze života, svoboda, věrnost rodu, realismus a úcta k našim předkům. Projevení těchto vlastností v našem životě nás ctí a tak o to usilujeme. Jejich protiklady - slabost, zbabělost, lpění na dogmatu spíše než na realitě a podobně - jsou základem špatnosti a měli bychom se jich vyvarovat. Řádné chování v Ásatrú sestává z maximalizace ctností člověka a minimalizace nectností. Tento kodex odráží nejvyšší a nejhrdinnější ideály našich lidí.

Neučí snad všechna náboženství ty věci, které jste právě vyjmenoval?

Ne. Ačkoli se to tak může lidem zdát, průzkum to nepotvrzuje. Lidé věří ve svobodu, ale jejich Písmo svaté říká, že jsou otroky svého boha. Přiznávají, že radost je dobrá, ale učení je zatěžuje vinou, kvůli nějakému imaginárnímu "prvotnímu hříchu". Jejich instinktem je chápat přírodu podle ověřitelných důkazů, jsou však trénováni k tomu, aby uvěřili, že černé je bílé, kulaté je placaté a že přírodní instinkty jsou bez debat špatné, kdykoli se učení jejich církve dostane do křížku s rozumem nebo známými skutečnostmi.

Mnoho z nás instinktivně vyznává Ásatrú, protože nám bylo předáno našimi předky. Chtěli bychom věřit, že se jiné víry ztotožňují s těmito hodnotami. Většina lidí si zatím prostě ještě neuvědomila, že hlavní náboženství učí věcem, které jsou v rozporu s hodnotami, o kterých v hloubi svého srdce víme, že jsou správné. Aby člověk poznal severoevropské ctnosti, musí se podívat na místo, kde mají svůj přirozený domov - Ásatrú.

Co můžete říci o dobru a zlu?

Dobro a zlo nejsou neměnné. Co je dobré v jednom případě, může být zlé v druhém a zlo za jedněch okolností nemusí být zlem za jiných podmínek. Správné jednání v každém případě bude přetvořeno vlivy minulosti a současnosti, výsledek může být "dobrý" nebo "zlý", ale záměr bude vždy správný.

Dobro ani zlo nám v žádném případě nejsou diktovány nařízením cizího, autoritářského božstva, jako je tomu na Středním východě. Očekává se od nás, že budeme využívat naší svobody, zodpovědnosti a smyslu pro povinnost ve službě nejvyšším a nejlepším cílům.

Co Ásatrú učí o posmrtném životě?

Věříme v existenci posmrtného života a ti, kdo prožili ctnostný život, po smrti zažijí mnohem větší naplnění, potěšení a další velké úkoly. Ti, kteří vedli život spíše nectnostný, budou odděleni od rodu a zatraceni ve stavu temnoty a stagnace. Přesná povaha posmrtného života - to jak vypadá a jak působí na člověka - je za naším chápáním a symbolicky se o ní pojednává v mýtech.

V Ásatrú existuje také tradice znovunarození do rodinné linie. Možná si jedinec může vybrat, jestli se znovu objeví na tomto světě, nebo to mohou řídit přírodní zákony. V jistém smyslu samozřejmě žijeme ve svých potomcích, to je ale docela vzdálené od posmrtného života jako takového.

Přespříliš se posmrtným životem nezabýváme. Žijeme nyní a zde. Pokud prožijeme svůj život dobře, ten posmrtný se o sebe postará už sám.

Je uctívání předků součástí Ásatrú?

Ásatrú říká, že bychom měli ctít své předky. Také říká, že jsme se svými předky určitým zvláštním způsobem spjati. Ve skutečnosti je ctíme, ale neuctíváme.

Věříme, že nám zanechali určité duševní kvality, stejně jako různé fyzické rysy. Oni v nás dále žijí. Rodina nebo klan jsou povzneseny nad hranice času a prostoru. Z tohoto důvodu chováme k našim předkům úctu, přesto, že neprovozujeme jejich uctívání jako takové.

Má Ásatrú svatou knihu, něco jako Bibli?

Ne. Existují literární památky, které jsou pro nás užitečné, protože obsahují mnoho z našeho posvátného poznání ve formě mýtů a příkladů správného chování, ale neuznáváme je jako neomylné nebo dogmatické dokumenty. Každé náboženství, které tak činí, podvádí své členy v otázce čistoty a přesnosti slova. Rozličné soupeřící frakce středovýchodních náboženství jsou toho důkazem. Přece nemohou být správné všechny interpretace textů.

Existují dva skutečné zdroje svaté pravdy a ani jeden se neprojevuje slovy. Jedním je vesmír kolem nás, který je zjevením základní božské podstaty. Druhým je vesmír v nás samých, zděděný po předcích jako instinkt, emoce, vrozené předpoklady a možná dokonce i rasová paměť. Kombinováním těchto zdrojů vnitřní a vnější moudrosti s literaturou, kterou nám naši předkové zanechali, dojdeme k náboženským pravdám. Toto živoucí duchovní vedení je lepší než jakákoli zaprášená, dogmatická "svatá kniha", jejíž texty jsou často tak nejasné a dvojsmyslné, že se na nich dokonce ani učení kněží nedokážou shodnout a jejichž interpretace se mění podle zájmů a politiky doby.

Ásatrú bývá označováno za "přírodní náboženství". Co to znamená?

Ceníme si duchovní úcty, pocitu "spojení" s bohy a bohyněmi, který přichází z prožitků a z pochopení krásy a majestátu přírody. Naše božstva konají ve shodě s a skrze přírodní zákony. Prací v harmonii s přírodou se můžeme stát jejich spolupracovníky. Toto chování odstraňuje protiklady mezi "přirozeným" a "nadpřirozeným" a mezi náboženstvím a vědou.

Následovat "přírodní náboženství" pro nás znamená pochopit fakt, že jsme součástí přírody, že jsme podřízeni všem jejím zákonům, i když to uráží naše nesprávné, křesťanstvím ovlivněné představy. Možná jsme stvořeni k obrazu božímu, ale jsme také členy království zvířat. Naši předkové a jejich předchůdci přežili miliardy let nepředstavitelných bojů, což je výkon, hodný úcty samotných bohů.

Jak podle Ásatrú vznikl vesmír?

Naše mýty popisují počátek vesmíru spíše jako výsledek přírodního procesu, než jako děj vyžadující nadpřirozený zásah. Následovníci Ásatrú nemusí opouštět moderní vědu, aby si zachovali své náboženství. Dávné poznání našich lidí popisuje vzájemné působení ohně a ledu a života vzniklého z této interakce - je to však jen symbolický popis a my přenecháváme posouzení jak vesmír vznikl raději vědcům.

Co to jsou runy a co mají společného s Ásatrú?

Runy jsou dávné germánské symboly představující rozličné ideje nebo síly ve vesmíru. Ve zkratce, vyjadřují názor našich předků na svět. Jejich významy jsou podrobně spojeny s učením Ásatrú. Naše mýty vypráví, jak Ódin, otec bohů, získal runy skrze bolestnou očistu, aby mohli bohové i lidé mít prospěch z jejich moudrosti.

Jak je Ásatrú organizováno?

Ásatrú je neautoritářské a decentralizované, vyjadřuje tak naši lásku ke svobodě. Ačkoli máme jasné zásady, máme jen malá dogmata. Neexistuje žádný všemocný duchovní vůdce, jehož slovo by bylo zákonem, žádný "papež" nediktuje pravdu. Žádný guru nebo duchovní nemá výhradní spojení s bohy. Bohové žijí v nás!

autor: Stephen A. McNallen, Asatru Folk Assembly